postřehy

Hanba mi!

17. listopadu 2008 v 22:17 | staresinka
A jaká!
Tento blog již existuje dva roky a dva dni - ano, já na narozeniny svého "blogísku" úplně zapomněla.

Je ale co slavit? Vždyť na blogu trávím čím dál tím méně času.. Od doby, co jsem se vrátila do své rodné země, chybí mi inspirace pro psaní článků. Nejen inspirace, ale i čas, a hlavně nálada.
Nevím co mám čtenářům nabídnout. Nikdy jsem vlastně neblogovala v pravém slova smyslu. Tento blog měl jedinou funkci - díky němu měly vzpomínky na pobyt v zahraničí zůstat živé a krásné. To, že si to četl někdo navíc a že k tomu psal komentáře, bylo celkem vedlejší (i když samozřejmě mě vždy potěšilo, když na mé žblepty o normálním životě někdo reagoval). :)

What?!

9. ledna 2008 v 16:46 | staresinka
Já snad sním! Vidíte, co to tam je dole u náhledu na článek?
Number of comments:: (číslo) | Whole article
Názvy jako sections, interesting links, favourites pages, archive a měsíce také v angličtině. :O
Co tó? To jako předělávají na anglický server? Ale vždyť čeština je pěkná! Neberte nám ji! :D:D
Neuvěřitelné..
Chce blog.cz konkurovat konkurenci? Dočkáme se anglického menu i v editování článků? Odeberou nám háčky a čárky? Co vy na to? A co na to Jan Tleskač? :D
[ukradeno časopisu Reflex]
(Prosím berte tyto otázky s nadhledem.)
(Přesto by mě zajímalo co si o tom myslíte ;).)
Ještě se dnes ozvu. ;)

ONE YEAR!

15. listopadu 2007 v 21:47
ÉH! :D
Já naprosto zabudla, že dneska má můj blog narozeniny! :D Neuvěřitelné.. :D
""Star.blog má dnes narozeniny, a my máme přání jediný, štěstí, zdráví, stěstí, zdráví, hlavně to zdraví."" :D
Jojoj, ani si to nějak neuvědomuji, fíha, rok, by mě nenapadlo, že tu ty slátaniny vydržím tak dlouho psát. :D Jé, když si vzpomenu jak jsem s obdivem čuměla na ty víc jak rok staré blogy, no týjó. :D
Takže bych chtěla poděkovat:

Forever

13. října 2007 v 10:26 | staresinka
He promised me to love me forever.
Then he told me about a Star Trek episode where they scientifically proved the possibility that forever might actually last only a few days.

Mé budoucí povolání

26. září 2007 v 18:01 | staresinka
Až já budu velká, bude ze mě..

Hilfe!

22. září 2007 v 22:55 | staresinka
Proč mi naskakují německá slovíčka, když jsem v ČR?
Proč zrovna když je nepotřebuju? :D
Bych si snad měla dát od němčiny pohov, když už mám možnost mluvit česky..
Jenže néé..
..to by neměl můj icq contact list být z poloviny obsazen německy mluvícími lidmi. :D
Ich brauch ne Pause. :D

Irretrievable

10. září 2007 v 21:59 | staresinka
A je to..

Těším se na.. :D

11. srpna 2007 v 20:29 | staresinka
Lálálá, znáte ten pocit, kdy se těšíte na tolik věcí naráz, že si říkáte, že se toho možná ani nedožijete, neboť těsně před tím prasknete nedočkavostí? :D
Tak tak nějak už se asi citím měsíc a mám celkem dojem, že to škodí zdraví.. :D Ale já si prostě nemožu pomoci. :D
Tak třeba těším se na..

Zapomenu?

8. července 2007 v 19:25 | staresinka
Kdyz jsme pred mnoha lety bydleli ty tri roky v Nemecku, chodila jsem tam posledni rok na jiste gymnazium. Od tridy, kterou jsem mela strasne rada a prozila jsem s ni uzasne chvile, jsem na konci toho pobytu v Nemecku dostala malou krabicku s kartickami, na kterych byli vyfoceni vsechni spoluzaci/spoluzacky, napsana kratka rozlouceni ucitelu a cele tridy, adresy vsech spoluzacek a spoluzaku.. Moc jsem si toho cenila, rada jsem si tu krabicku prohlizela a vzpominala na vsechny ty radostne chvile.. Smutnela jsem u toho, ze to mam za sebou, mnohokrat se mi chtelo brecet, nechtela jsem zapomenout..
Jsou tomu uz ctyri roky a krabicka lezi jen tak v policce. Uz dlouho jsem se na ni nepodivala, uz dlouho jsem se nedivala na ty karticky, vzkazy.. Az dnes, kdy jsme se sestrou lezely v pokoji a cetly si Harryho Pottera 5 (trochu jsme se nudily a pripravujeme se i na prichazejici film :D), zeptala se me sestra pri pohledu na onu krabicku, co citim, kdyz se na jeji obsah dnes podivam. Vzala jsem ji do ruky a zacala jsem se divat na ty male fotky, jak srandovne tam vsichni vypadaji, co mi psali, a musela jsme se usmivat. Usmivat a nic vic. Uz jsem nepocitovala smutek, uz jsem se neutapela ve vzpominkach.
Protoze jsem si uz na temer nic nevzpomnela.
Tohle zjisteni me zarazilo. A polozila jsem si otazku, teda vice otazek.
Zapomenu i na ty dva roky v Nizozemi? Na ty uzasne clovicky, s kterymi sdilim tridu, ty zazitky, tridni euforie apod.? Budu pri odjezdu za rok smutna, ale po trech letech uz si nevzpomenu na nic a vzpominka na ne me jiz bude nechavat chladnou? Pri pohledu na fotku uz si nevzpomenu na den, kdy ta fotka byla focena a co se tehdy presne delo?
Mam strach. Mam strach, ze zapomenu i tentokrat. Mam strach, ze ani ty clanky, ktere tu pisi o vsech tech dnech na Carolus-Magnus-Gymnasium mi nepomohou k tomu, abych si v budoucnosti vzpomnela na ty krasne chvile. Ted je samozrejme vsechno zive. I minule, kdyz jsme se stehovali do CR, jsem si namlouvala, ze na ty tri roky nezapomenu. A uz si pamatuju jen utrzky. Mrzi me to. Moc. Ale je to uplne normalni prubeh. Nemuzu si pamatovat vse. Ale ja si chci vzpomenout, jak jsme s holkama hraly bowling. Ja si chci vzpomenout, jak se nase trida rozpadla na dve poloviny. Ja si chci vzpomnout, jak me kluci drazdili kvuli fotbalu. Ja si chci vzpomenout, jak nekteri zebraji domaci ukoly. Ja si chci vzpomenout, proc jsem se ten den tak smala. Pravdepodobne chci ovsem nemozne.
Premyslim, jestli mi to tady na blog.cz pomuze. Pomuze si zapamatovat. A ja doufam, ze ano. A proto se budu snazit jeste vic detailneji popsat kazdy den s temi, na kterych mi ted tak zalezi, budu se snazit vsechno sepsat, zdokumentovat, i fotkami, proste nezapomenout.. Snad me to neomrzi, snad moje snaha nebude marna.
Mnohokrat si clovek preje, aby zapomnel. Aby zapomnel na ten strasny den, na tu chybu, kterou clovek udelal.. Naopak se snazime co nejusilovneji nezapomenout na krasne okamziky, na krasne vzpominky.. A mne prijde, ze je to presne naopak. Jen tezko zapominame na veci, ktere chceme zapomenout a velmi lehce zapominame na veci, ktere nechceme. Dokonce to i nekteri vedci dokazali, ze nas mozek nam to "dela naschval". Ja nechci. A snad to nebude marny boj..
Jestli se v tom aspon trochu poznavate, tak vite, jake to je. Urcite uz jste neco podobneho zazili. ;) A kdo ne, tomu asi musim rict, ze to driv nebo pozdeji prijde. :P
Sedim za pocitacem a vedle me na stole vidim tu malou krabicku.. Snad i staresinka.blog.cz bude tvorit tu malou krabicku mych vzpominek..

Pulnocni luxovani

6. května 2007 v 18:36 | staresinka
Tak jsme si v |predeslem clanku| zapolemizovala na tema DeviantArt a tak bych se mohla vratit zpatky do meho realneho sveta a sesmolit jeden z tech radoby zabavnych clanku z meho zivota.. :D
Pokud vsak nemate naladu si precist clanek o tom, jake zjisteni vcera otraslo mym zivotem, tak vam davam jeden tip:
Nectete to. :D
A pokud se chcete pobavit nad mou stupiditou, tak hura do cteni! :D
Jeste mimo tema, byla jsem poctena |podekovanim| od |Hyeny| za nejake ty komentare..Jak malo staci ke stesti.. :) Dekuji. :)
Takze co bylo pricinou toho velkeho objevu, ktery me donutil vcera o pulnoci vysavat v mem pokoji? :D

Allo, allo!

29. dubna 2007 v 22:00 | staresinka
Dnes ani vcera se nic zvlastniho nedelo..
.. co by se taky melo dit ze? xD
Jen jsme se segrou narazili na jedne stanici na serial Allo, allo. *IN LOVE*
 
 

Reklama